Free AI Website Creator
FIGURAMA
Je mezinárodní projekt, jediný a jedinečný, který od roku 2000 mapuje a podporuje výuku a různé přístupy k figurální tvorbě (kresba, malba a socha) na evropských uměleckých školách. Každý rok vydává katalog, kde je okolo 300 nejlepších studentských prací, představení škol a prací pedagogů, kteří figurální tvorbu vyučují. (ARTELERIE). FIGURAMA pořádá výstavy (6 – 10 ročně), workshopy, přednášky a sympozia. Také uděluje evropskou cenu Egona Schieleho (100 000 CZK) . V průběhu 23 let se účastnilo více než 20 univerzit.(Univerzita výtvarného Umění v Poznani / University of Arts in Poznań, PL • Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské Univerzity v Plzni / Ladislav Sutnar Faculty of Design and Art of the University of West Bohemia in Pilsner, CZ • Buffalo State College, US • Katedra umělecké anatomie a geometrie a projekce Maďarské akademie výtvarných umění v Budapešti / Department of Artistic Anatomy and Geometry and Projection of the Hungarian University of Fine Arts in Budapest, HU • Fakulta malířství a sochařství akademie Umění a designu Eugeniusze Gepperta ve Vratislavi / Faculty of Painting and Sculpture of the Eugeniusz Geppert Academy of Art and Design in Wroclaw, PL • Fakulta restaurování Univerzity Pardubice / Faculty of Restoration of the University of Pardubice, CZ • Universität für angewandte Kunst Wien, AT • Wako University, Tokyo, JP • FakULta Umění akademie výtvarných Umění v katovicích / Art Faculty of the Academy of Fine Arts in Katowice, PL • Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave / Academy of Fine Arts and Design in Bratislava, SK • Fachhochschule Mainz, DE • Birmingham – Southern College, Alabama, US • Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně / Faculty of Multimedia Communications of the Tomas Bata University in Zlin, CZ • katedra všeobecné průpravy Fakulty Umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem / General Studies Department of Faculty of Art and Design of the Jan Evangelista Purkyně University in Usti nad Labem, CZ • Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně, CZ • Universidad Politecnica de Valencia, ES • Fakulta výtvarných umení akadémie umení v Banskej Bystrici / Faculty of Fine Arts of the Academy of Arts in Banská Bystrica, SK • Fakulta Umění ostravské Univerzity v Ostravě / Faculty of Fine Arts of the University of Ostrava, CZ • Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, CZ • Univerza v Ljubljani, SI • Akademie výtvarných umění v Praze/ Academy of Fine Arts in Prague, CZ • Fakulta architektury Českého vysokého učení technického v Praze, CZ • Miami University, US • Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, CZ • Akademie výtvarných umění ve Varšavě / The Academy of Fine Arts in Warsaw, PL • Akademie výtvarných umění univerzity v Rijece / Academy of Applied Arts University of Rijeka, HR • Státní akademie výtvarných umění ve Stuttgartu / The State Academy of Fine Arts in Stuttgart, DE, • VŠB, Fakulta stavební, Ostrava / TUO, Faculty of Civil Engineering, Ostrava, CZ)
FIGURÁLNÍ KRESBA
Figurální kresba jako zdroj poznání a zároveň zdroj řemeslné dovednosti umělce. Máme systém, který se v průběhu desetiletí (na pražské UMPRUM jsem začal učit
v roce 1991) velmi osvědčil a snažíme se ho pořád inovovat. Je založen na výkladu kánonů (zákonů) jednotlivých prvků lidského těla, jak je jako první definoval antický sochař Praxitelés (Πραξιτέλης), který se zabýval božskou mírou a jako první definoval
i zlatý řez. Tyto prvky lidského těla poznáme na základě mimesis (řec. μίμησις, odvo-zeno od slova μιμεîσθαι, mimeisthai, napodobovat) = mimetické kresby. Kánon je předveden a vy ho pozorováním sebe sama nakreslíte, tzn. přestane být kresbou tužkou a stane se vizuální iluzí jednotlivosti, nápodobou osvětleného detailu. Kreslíte své vlastní detaily – co znáte lépe než sebe sama. Vycházíme z toho, že poznáváním detailů lidského těla a skládáním v celek poznáváme vizuální vesmír (podle zákona,
že část obsahuje celek). Pokud poznáme dokonale vnější tvar, pochopíme i stavbu, strukturu a mechaniku lidského těla ve vizuální perspektivě. Nekreslíme věci tak,
jak vypadají, ale jak se nám jeví zkreslené perspektivou z jednoho percepčního bodu. Současně tyto musíme naplnit poznáním. Kreslíme to, co vidíme a víme (=poznání).
K tomu nám slouží deset kroků, kresby jednotlivostí, které musíte postupně splnit minimálně na 9 bodů (stupnice 1 – 12) a pak pokračujete na dalším úkolu a já mám jistotu, že jste prošli poznáním. To znamená: informace, pochopení, uvědomění, zpracování a výstupem je profesionální kresba s Vaší osobnostní pečetí. Kreslíme při plném vědomí. Proto tímto posilujete svůj autorský rukopis a své výtvarné myšlení.Je důležité si uvědomit, že jsme iluzionisti, kouzelníci. Vytváříme iluzi, která může být odrazem reality nebo může být silnější než realita. Může být obohacená o naše emoce, poznání a příběh, který tam vložíme. Iluzionisti své triky předávají jen dalším kouzelníkům, kteří je dokáží pochopit a pracovat s nimi.
prof. Boris Jirků, ak.mal
POZNÁMKY K FIGURÁLNÍ KRESBĚ.
Často se setkám s otázkou, zda je třeba se učit kresbu podle modelu, když mime-tickou, zpodobivou složku lépe uchopí nová média. Tato otázka stála již u zrodu moderního umění v polovině 19. století. Myslím však, že nová média přinesla spíše potřebu figurální kresbu redefinovat. Svým charakterem poukázala na její nezastupitelné vlastnosti a mohutnosti. Kresba podle živého modelu, anglicky lifedrawing, tak, jak je praktikována na akademiích a jiných výtvarných školách,
je přepychem několika posledních století. Ve středověku sloužily k výuce figurální kresby knihy vzorů a celé inventáře gypsových plastik. Ty byly návodem jak figuru tvarově stylizovat, předkládaly tvary, které je potřeba v rozmanitých lidských tělech hledat. Hlava má být jako…, údy mají vypadat takto… K živému modelu byli studenti připuštěni až po absolvování kresby těchto vzorů. Tento způsob učení měl přednosti, ale i limity. Vštěpoval studentům povědomí o anatomii a zároveň o dobovém stylu
a požadovaném kánonu. Živý model je však vždy odlišný od vzoru, je individuální, složitější, s mnoha možnostmi vyjádření, stejně jako ten, kdo model kreslí. Živý model je svým způsobem neuchopitelný a tím je pro kreslíře výzvou. Kresba podle živého nahého modelu nabízí kreslíři svobodu vyjádřit postoj člověka své doby, ale i jeho subjektivní, subtilní názor. Od doby svého vynálezu se fotografie stávají stále vyhledávanější pomůckou výtvarníků, ať v podobě analogové či digitální.
Jejich figurální modely jsou tak zprostředkované a limitované optickým
a kybernetickým médiem. Ve své pedagogické praxi shledávám, že ti, kdo prošli figurální kresbou podle živého modelu, s fotografiemi umí pracovat lépe, než ti,
kteří kresbou neprošli. V pomalém procesu kresby jsou tvary a vztahy mezi nimi promyšleny, prožity, ale i uloženy do paměti a podvědomí. Člověk se pak umí
v opticky změněné realitě lépe orientovat a najít to, co skutečně chce a potřebuje. Rozumí rozdílu v optice, v anatomii a znázornění prostoru u fotografického média
i u kresby podle modelu. Jako nezastupitelné charakteristiky kresby vidím:• rukodělnost, nezprostředkovaný individuální dotek a rukopis autora. Možnost syntetického, časově komprimovaného pohledu na lidské tělo a jeho znázorňování
• tvarovou a plošnou redukci a stylizaci kresleného modelu
• deformaci a transpozici kresleného modelu umožňující vyjádření psychických charakteristik, tzv. vnitřního modelu.
• konceptuální práci s modelem.
Nesmíme však zapomínat, že kresba je médium – prostředek. Neexistuje žádný věrný, objektivní přepis reality, tedy i lidské figury. Abychom kresbu figury pochopili, znamená ovládnout vizuální jazyk. Podklad, formát, rám a rámec, měřítko zobrazovaného, a pak perspektivní způsob výstavby prostoru, stínování, šrafuru. Viděný a kreslený obraz figury prochází mnohem složitějšími a hůře vysvětlitelnými síty, než obraz fotografický. Pracuje s okem, myslí,výtvarnou zkušeností, pamětí, intuicí a motorikou ruky. Při figurální kresbě také vznikají zvláštní, „bezdotykové“ relace mezi modelem a autorem. Často mě napadá, proč se lidé chtějí učit kreslit nahé lidské tělo. Nejde jim většinou jen o kreslířskou dovednost. Chtějí se dotknout bez doteku, chybí jim lidský dotek a prostřednictvím kreslení se tento dotek, možná virtuálně uskutečňuje. Nebo se snaží nalézt sebe prostřednictvím modelu.
Je tam přítomna projekce. Model také řeší své problémy. Často jsem měl dojem,
že po chvíli sezení jako by vystoupil sám ze sebe, jako by odložil tělo, které pracuje
a odpočíval sic od něj fyzicky i psychicky. Jedna modelka se po sezení na sebe zkoumavě podívala a řekla mi: „To je zvláštní, co to tu dělám a ještě ta nahota…“
Pro model může být sezení terapeutické. Sezením získává sebevědomí, uvědomuje si na kresbách studentů a studentek kolik různých svých podob může mít. Že není jenom jedna kýžená a správná podoba. Tím, že se model stává nástrojem pro studi-um druhého, je platný, podílí se na tvorbě, je potvrzován pohledy a komunikací
s druhými, zvědomuje své Já. Dokonalá, anatomicky správná a opticky přesná kresba je však svým způsobem morbidní. Je něčím jako odlitkem těla. Takové naturalisticky provedené kresby svými detaily a zastaveností nutně upozorňují na proces vadnutí
a stárnutí vedoucí ke smrti. Proto je nutný další kreslířův krok. Ten znamená transformaci nastudovaného těla. Jeho oduševnění, osmyslení, obzvláštnění, oslavení, použití k myšlence. Ne ovšem formálním, instrumentálním přístupem,
ale s pocitem figury někde uvnitř. Kresba figury byla a bude projekcí i zrcadlem člověka. Jakýmsi dvojníkem nebo simulakrem, chcete-li. V každé době bude odrážet filozofický, antropologický, psychologický pohled na člověka. Stává se jeho potvrzením, navzdory danostem a vydanostem existence. Napadají mne Gauguinovy otázky – odkud jsme, kdo jsme, kam jdeme. Četl jsem pěknou metaforu, která se dotýkala zmíněné situace. Jsme jako posádka prámu uprostřed moře, která ztratila paměť. Nevíme, odkud jsme vypluli a nevíme, kam plujeme. Můžeme ale zkoumat sama sebe a to není málo. Figurální kresba je jedním z prostředků takového zkoumání.prof. Daniel Balabán, Ostrava
Michal Jelínek, MA, ArtD
24.7.2023
Caylus, Francie
FIGURAMA - Tanec vidění
Pozoruji studenty při kresbě postavy a nepřestávám se obdivovat jejich tanci kolem stojanů, jejich dramatickým gestům při tazích uhlem a divokým úklonům těla při poměřování proporcí pozorované figury. Ani Boris Jirků, který tento konkrétní workshop vede, se nevyhne roli choreografa a tanečního mistra. Proplouvá mezi kreslíři, otáčí se a celým svým tělem jakoby vyjadřuje vztah mezi aktem kresby a pozorovaným modelem. I on sám se tak stává součásti tohoto baletu. Tanci, který je cílem i prostředkem.
V tomhle živoucím tanci, kde tahy štětcem či tužkou splétají příběhy poznání, kde se linie a barvy sbíhají a tvoří živoucí tapisérii lidské existence, se ocitáme v zářivém světě spolku Figurama. V rámci tohoto uměleckého katalogu se vydáváme na cestu za strhujícími díly umělecké skupiny Figurama, kde se profesoři a jejich studenti spolu s váženými hosty spojují v harmonické oslavě figurativní malby a kresby. Umění se zde stává zrcadlem a jeho prostřednictvím se umělec i pozorovatel učí nově vidět a odhaluje tajemství světa prostřednictvím tance figurativní formy.
Ve výtvarné skupině Figurama jsme svědky souběhu mistrných učitelů a dychtivých žáků, čímž vzniká umělecká synergie přesahující pouhou techniku. Je to důkaz síly mentorství a trvalé tradice předávání plamene vědění. Díla prezentovaná na těchto stránkách nejsou jen vizuálními mistrovskými díly; jsou to příběhy šeptané tahy štětce, příběhy spřádané hbitýma rukama umělců, kteří se věnovali studiu lidské postavy.
Figurativní umění je ve své podstatě hlubokým zkoumáním lidské zkušenosti. Ponoří se hluboko do tajemství naší existence a nabízí pohledy do našich duší a nesčetných emocí, které nás definují. Prostřednictvím tahů umělcovy ruky jsme zváni ke kon-frontaci s vlastní lidskostí. Jsme vyzváni, abychom prošli obrovskou krajinou emocí, od něžného doteku lásky až po zadumané stíny introspekce.
Přesto je figurativní umění víc než jen vizuální zážitek; je ztělesněním toho, jak přemýšlíme prostřednictvím svého těla. Naše těla, tyto nádoby našich duší, jsou konečnými plátny, na kterých jsou psány naše příběhy. Když se díváme na díla
v tomto katalogu, připomínáme si, že naše tělesnost je neoddělitelná od našeho vědomí. V každém tahu a obrysu, v každé hře světla a stínu vnímáme hluboké spojení mezi naším tělesným já a světem, který nás obklopuje.Ve spletitých liniích portrétu najdeme nuance osobnosti, postavy vryté do každé vrásky a výrazu. V ladných křivkách tanečnice rozeznáváme poezii pohybu, výmluvnou řeč těla v pohybu. Figurativní umění ve své nekonečné rozmanitosti nás učí přijmout znamenitou rozmanitost lidských podob a bezmezné emoce, které
v něm sídlí.Očima zde zastoupených umělců objevujeme svět, kde je každé plátno branou
do říše lidského ducha. Jsme vyzváni, abychom rozjímali, prociťovali a přemýšleli
o otázkách, které se rozléhaly v chodbách času. Co to znamená být člověkem? Jak
se orientujeme ve složité tapisérii našich emocí? Jak vyjádříme nevyslovitelné prostřednictvím hmatatelného?Když se pustíme do této vizuální odysey prostřednictvím FIGURAMA, pamatujme,
že umění není pouze výsadou pozorovatele; je to hluboký dialog mezi umělcem
a publikem. Je to tanec vidění, kde se vjemy transformují a svět je viděn optikou kreativity. Na těchto stránkách oslavujme umělce a jejich oddanost figurativní formě a učme se také vidět novýma očima, protože právě v tomto aktu vidění skutečně objevujeme svět a sebe.Ponořte se tedy, milý čtenáři, do světa FIGURAMA, kde je umění odrazem života,
a nechejte tanec vize zažehnout vaši představivost, inspirovat vaši duši a probudit vaše smysly do podivuhodné tapisérie lidstva.FIGURAMA - Dance of vision
I watch the students draw a figure, and I can't stop admiring their dances around the easels, their dramatic gestures during angle strokes, and their wild bodies bending while measuring the proportions of the observed figure. Even Boris Jirků, who leads this particular workshop, does not avoid the role of choreographer and dance master. He floats between the draftsmen, turns and, with his whole body, seems to express the relationship between the act of drawing and the observed model. He thus becomes a part of this ballet. The dance which stands both as a goal and a tool.
In this living dance, where strokes with a brush or pencil weave stories of knowledge, where lines and colours converge and form a living tapestry of human existence, we find ourselves in the bright world of the FIGURAMA association. As part of this art catalogue, we embark on a journey through the captivating works of the FIGURAMA art group, where professors and their students, along with distinguished guests, join together in a harmonious celebration of figurative painting and drawing. Art here becomes a mirror, and through it, both the artist and the observer learn to see anew and reveal the world's secrets through the dance of figurative form.
In the FIGURAMA art group, we witness the confluence of master teachers and eager students, creating an artistic synergy that goes beyond mere technique. It is a testament to the power of mentorship and the enduring tradition of passing on the flame of knowledge. The works presented on these pages are not only visual masterpieces; they are stories of whispered brushstrokes, stories spun by the nimble hands of artists dedicated to studying the human figure.
Figurative art is a deep exploration of the human experience. It delves deep into the mysteries of our existence, offering glimpses into our souls and the myriad emotions that define us. Through the strokes of the artist's hand, we are invited to confront our own humanity. We are invited to walk through a vast landscape of emotions, from the tender touch of love to the brooding shadows of introspection.
Yet figurative art is more than just a visual experience; it is the embodiment of how we think through our bodies. Our bodies, these vessels of our souls, are the ultimate canvases on which our stories are written. Looking at the works in this catalogue reminds us that our physicality is inseparable from our consciousness. In every stroke and outline, in every play of light and shadow, we perceive a deep connection between our bodily selves and the world surrounding us.
In the intricate lines of the portrait, we find nuances of personality characters etched into every wrinkle and expression. In the graceful curves of the dancer, we recognize the poetry of movement, the eloquent language of the body in motion. Figurative art, in its infinite variety, teaches us to embrace the exquisite variety of the human form and the limitless emotions that reside within it.
Through the eyes of the artists represented here, we discover a world where every canvas is a gateway to the realm of the human spirit. We are invited to contemplate, feel and think about the questions that have echoed in the corridors of time. What does it mean to be human? How do we navigate the complex tapestry of our emo-tions? How do we express the ineffable through the tangible?
As we embark on this visual odyssey through FIGURAMA, let us remember that art is not just the prerogative of the beholder; it is a profound dialogue between the artist and the audience. It is a dance of vision where perceptions are transformed, and the world is seen through the lens of creativity. In these pages, let us celebrate artists and their commitment to the figurative form and learn to see with new eyes, for it is in this act of seeing that we truly discover the world and ourselves.
So immerse yourself, dear reader, in the world of FIGURAMA, where the figurative art is a reflection of life. Let the dance of vision ignite your imagination, inspire your soul, and awaken your senses to the wondrous tapestry of humanity.
Rozhovor s Prof. Ľudovítem Hološkou
uvedeno v katalogu FIGURAMA24
Profesor Ľudovít Hološka se narodil v roce 1943 v Jablonici. V letech 1958–1962 studoval na Škole uměleckého průmyslu v Bratislavě. Poté ve studiu pokračoval
na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (1962–1968), obor malba u profesora Ladislava Čemického a profesora Jána Mudrocha. V letech 1970–1971 pracoval jako pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole v Kremnici. Dále pedagogicky působil na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě (1974–1986) a na Fakultě architektury Vysoké školy technické v Bratislavě (1986–1988). Od roku 1988 byl pedagogem na Katedře malby Vysoké školy vý- tvarných umění v Bratislavě
a od roku 1996 na Katedře restaurování. V letech 2001–2021 pedagogicky působil
na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Bánské Bystrici, kde vedl Ateliér kresby a klasických malířských disciplín. Profesor Ľudovít Hološka se ve své tvorbě věnuje malbě, kresbě, knižní ilustraci a teorii výtvarného umění. Je členem Slovenské výtvarné unie (Art Club 60+8) a Spolku výtvarníků Slovenska. Za své dílo dostal několik ocenění. Je také autorem spousty knižních titulů¹³ a o jeho malířské tvorbě vyšla řada publikací. Díla Ľudovíta Hološky jsou ve sbírkách mnoha galerií na Slovensku i v zahraničí.
1. Co pro Vás kresba znamená?
Všechno, je to nejzákladnější základ. Všechno se začíná čarou. Dokonce i nyní se
ve své tvorbě tím zabývám. Kresba je pro mě nejzajímavější, i pokud se to týká poznávání tvorby jiných autorů, napříč časem a výtvarnou kulturou. Nejsem v tomto zaujetí sám. Během studií jsem četl teorii moderního umění Herberta Reada, který říkal, že všechno ve výtvarném projevu začíná čarou. Odděluje určité od neurčitého a v chaosu vytváří první orientaci. Read říkal i to, že v podstatě ve skutečnosti čáry neexistují, existují objemy v prostoru a my je z 3D rozměru transformujeme čárou
na 2D rozměr.Čára má však mnoho vlastností. Mění intenzitu, sílu, hrubost, přítlak, přerušuje
a zaniká. Má široký registr možností, jak vyjádřit skutečnost, jak sugerovat objem, plasticitu. Kromě toho je na začátku každé výtvarné myšlenky, je prvním ztělesněním výtvarného myšlení, všechno jí začíná.
2. Co je to kresba? Dá se definovat, případně jak?
Kresba jako stopa, má různou povahu a má mnoho autonomních abstraktních vyjadřovacích vlastností. V předcházející otázce jsme vzpomněli registr zobrazovacích možností. Kromě toho má nekonečné množství podob
v individuálních autorských konceptech. Porovnejme například autory, i když jenom jedné slohové epochy – kresby Michelangela, Raffaela, Leonarda, Durera
a o rozmanitosti moderního umění ani nemluvím. – Hartung, Wols, Klee, Giaometti. Dále má kresba více metodických postupů – záznam, skice okamžitých situací,
ale i studie budované pomalu, trpělivě s promyšlenou konstrukcí. Do výrazových možností kresby vstupuje formát a techniky. Jiný je list skicaře A4 a jiná je studie figury v životní velikosti 1:1, dva metry krát metr. Výrazové odlišnosti projevu však nejvíce poskytují samotné malířské techniky – tužka, uhel, rudka, křída, pero a tuž, pastel, lavírovaná kresba štětcem a její kombinace. Bohatost technických možností poskytuje rozmanitost individuálních autorských koncepcí, což dokládá nejenom umění 20. století, ale i nejvřelejší současnost.
3. Je možné kresbu naučit? A co kromě talentu je nutné ke zrodu kvalitní kresby?Myslím si, že ano. Zkušenosti z dlouholeté pedagogické praxe mně to potvrzují.
Chce to však velkou disciplínu, pravda, ne u každého. Někdo je obdařený schopností okamžitě zaznamenávat, co vidí a co si pamatuje. To může být i nebezpečné, když se na to adept příliš spoléhá a nekontroluje své úsilí. A jsou typy, které to musí vybojovat, vynaložit tu námahu a dosáhnout výsledek. V podstatě jde o pochopení vztahů, které jsou mimo něho, jsou vnější a jaké jsou poměry mezi nimi. Na to jsou různé metody, jak postupovat. Například profesor Boris Jirků při porovnání rozměrů a poměrů jednotlivých forem kontroluje úhly pomyslných čar spojující výšky těch forem. Existuje také pravoúhlá síť poměřování výšky a šířky jednotlivých forem.
Když vybudujeme takovou konstrukci – lešení, můžeme do ní vepsat obrysy zobrazovaných forem. Základy kresby se vyučují na základě geometrických modelů – kostka, kvádr, jehlan, válec, koule atd. Na tom se učí perspektiva. Je to ale stále kontrola jedním okem, centrální perspektiva. Existují však i další principy. Na svět se díváme dvojíma očima. Ohmatáváme jimi tvar. Moderna problematizuje samotné vidění (například kresby H. Matisse), pracuje s ním ve výtvarném projevu, a to je nový problém, jak to dostat do kresby.
4. S jakými problémy se při kresbě studenti potýkají nejčastěji?
No, do jaké míry jsou schopni kontroly, jak jsou důslední, vytrvalí a trpěliví. Student musí být trpělivý především sám k sobě, musí vydržet opakované kontrolování.
To se ale dnes nenosí, uhýbá se k rychlejším způsobům dosáhnutí výsledku. Ale to znamená, že celý ten proces studia ohmatávání a budování tvaru je obcházený, vynechávaný, a to je ve výsledku poznat.
5. Úloha výuky figurální kresby na vysokých uměleckých školách?
Dnes je to těžká otázka. Nemám až takový přehled, i když jsem roky sledoval projekt Figurama. Na každé škole je to jiné, a to je vidět i na účasti jednotlivých evropských škol na projektu (Figurama začínal v roce 2001). Ze začátku se jí zúčastňovaly například německé školy, které z toho postupem času vycouvaly. Znamená to, že ty západní akademie netrvaly na tom, aby se u nich figurální kreslení pěstovalo. Je to teda otázka koncepce studia na jednotlivých školách. Dokud jsem ve škole učil,
tak jsem na tom trval. Myslím, že je to pro studium výtvarného projevu nevyhnutelná věc, ve školním ateliéru jsem to taky pěstoval. Opakuji, že je třeba pochopit skutečnosti a vztahy, které jsou mimo mě, a ne jenom to, co je uvnitř mne a co chci vyjádřit. To samozřejmě stále platí, ale musím si ověřit, co jsem schopen vyhodnotit ze světa, který mě obklopuje. A figura patří k nejnáročnějším motivům. Luděk Novák v knize „Nová figurace“ píše „Mezi jedničky vnějšího světa patří lidská postava
k útvarům nejzajímavějším a nej- složitějším“. Měl jsem starého přítele, malíře, který mluvil o proporčních kánonech figury (egyptský, řecký, renesanční, Dureruv, Leonarduv), že jsou to teoretická schémata, protože každá lidská figura je jedinečná. I básník Milan Rúfus mluvil o tom, že chodíme po kostech našich předků, že celá země je posetá lidskými kostrami, jsou nás miliardy. Složitost světa a jedinečnost člověka zakládá zásadní postoj ke skutečnosti a tím je v našem vědomí pokora.
Sobě samému musím doložit, že to, co mě oslovuje ve světě, jsem pochopil, že tomu rozumím, že moje kresba je stejná s motivem, který mě zaujal, že jsem to vyjádřil
a že je to pravdivé. V podstatě jde zápas o pravdivost vůči sobě samému. Co já vím
a čeho jsem schopen.
6. Je výuka kresby na vysokých školách důležitá?
Ve všech oborech výtvarného projevu začínáme a přemýšlíme kresbou, proto „JE“ podle mne velmi důležitá.
7. Platí podle Vás pravidlo, že je kresba důležitou součástí pro přijetí ke studiu na vysoké výtvarné školy?
Ano. Sám jsem absolvoval tuto zkoušku jednak jako student na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a potom i jako pedagog na stejné škole. Působil jsem tam dvacet roků a potom dalších dvacet roků na Akademii umění v Bánské Bystrici. Na obou institucích byla důležitou částí zkoušky i kresba portrétu. Ověřovala schopnost vidění a schopnost racionální výstavby tvaru kresbou a také
i emocionální zázemí adepta v hledání výrazu, ověřování jeho naturelu. Rozdíl mezi kresbou portrétu na mé přijímací zkoušce a na dnešní zkoušce je v časové dotaci. Když jsem kreslil portrét (v roce 1962) 3 dny (8 hodin denně), dnes
na Akademii umění v Banské Bystrici má adept na kresbu portrétu 2 hodiny.
8. Charakterizujte průběh výuky figurální kresby na výtvarných školách, k jakým změnám došlo?
Můžu vycházet jenom z vlastních zkušeností. Uměleckoprůmyslovou školu
v Bratislavě jsem studoval v letech 1958–1962. Byla organizovaná podobně jako učňovská škola – pondělí, středa, pátek jsme měli teoretické předměty, úterý, čtvrtek a sobota zase dílenské předměty. Hlavní odborný předmět, technologie, dílny, věcné kreslení, figurální kreslení, fotografie, písmo, architektura. V hlavním odborném předmětu bylo navrhování a realizace jednotlivých zadání. Oborů bylo šest. Aranžování, grafika, fotografie, keramika, řezbářství, textil. Měli jsme to první dva toky. Figurální kreslení jsme měli celé čtyři roky. Časovou dotaci už si přesně nepamatuji, zdá se mi, že věcné kreslení se vyučovalo dvě hodiny týdně a figurální čtyři hodiny. Oba předměty měly promyšlenou metodiku od jednoduchých modelů
ke složitějším. Například na figurálním kreslení jsme už ve druhém ročníku kreslili plakát v životní velikosti. V té době byla bratislavská ŠUPka jedinou svého druhu
na Slovensku. Dnes máme středních odborných škol s uměleckými obory možná
i třicet. Neznám jich natolik dobře, abych mohl porovnávat jejich koncepci.
Na přijímacích talentových zkouškách na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici jsem v dalších letech často konstatoval klesající úroveň odborné připravenosti absolventů středních uměleckých škol. Otevřenější,
bez stereotypu a klišé se jevili spíš absolventi gymnázií. Podobné porovnání můžu udělat s koncepcí vysoké školy v čase mých studií s dnešními pedagogickými zkušenostmi. Studium malířství na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě obsahovalo všeobecnou školu malířství 2 roky a 4 roky specializovaného studia
v jednotlivých ateliérech. První dva roky ve všeobecné škole, v přípravce jsme se věnovali jenom kresbě od zátiší, přes portrét, figuru až po akt v životní velikosti.
V ateliéru jsme pracovali každý den v týdnu pondělí až pátek od 8:00 do 12:00,
v zimě jsme kvůli světlu pracovali od 9:00 do 13:00 hodin. Krom toho jsme jeden den v týdnu absolvovali večerní akt. V sobotu první dva roky modelování v sochařském ateliéru. Přednášky z teorie mohly být až po 17:00 hodině. Uvádím to takto přesně kvůli porovnání s dneškem. V současné době na bystrické fakultě mají studenti malířství v rozvrhu práci v ateliéru 2 dny v týdnu po 4 hodinách. A v bakalářském studiu figurální kresbu 4 hodiny v týdnu. Jako student jsem se mohl věnovat kresbě aktu v životní velikosti 5 dnů v týdnu čtyři hodiny denně možná i měsíc. Dnes má student bystrické školy možnost věnovat kresbě 4 hodiny týdně. Současná organizace studia výtvarného projevu vznikala v Evropské unii postupně
od „bolognských“ a „milánských“ domluv nárůstem administrativních pravidel. Postupné organizační přeměny jsem měl možnost sledovat na Akademii umění dvě desítky let. Otevřený evropský prostor je velkým vkladem do uměleckého vzdělávání, zároveň však v něm narůstá podíl IT technologií a opouští rukodělné procesy
ve výtvarném projevu. V záplavě informovanosti se však zapomíná na cenu přežité zkušenosti a jí nabyté vědomosti.
9. Má klasická kresba naději na přežití v konkurenci nových médií?
Stopa, otisk ve sněhu, první čmárání v písku při vývinu dítěte k dospělému člověku jako by rekapitulovaly dějiny výtvarného umění. Chuť čmárat je nám dána tak jako chuť zpívat a mluvit. Slova ani zpěvu se nevzdáme, proč bychom se měli vzdávat čáry a barvy? Navíc kreslení a malování není jenom výsledkem oka, ruky a mysli. Profesor Mudroch nám říkával „Když maluješ model, nemáš jenom oči. Máš srdce, plíce, žaludek.“ V procesu výtvarné tvorby je ponořená celá bytost. Podobá se to orientálním postupům, délka pozorování, způsob dýchání při vedení štětce
a podobně. Přítomnost celé bytosti v horké stopě čáry a štětce je integrovaná, intenzivní a má individuální vlastnosti. Narůstá i z bloudění a omylů. To jí dává bohatší život jako produkt stroje.
10. Jaké byly přínosy přípravných ročníků?
Budovaly předpoklady pro samostatnou individuální tvorbu. Pracovní návyky, pracovní disciplína a pracovní metoda. Paul Klee říkal, že začít je třeba od nejjednoduššího motivu. Všichni významní autoři svojí tvorbou dokládají, že výsledků je možné dosáhnout soustředěnou systematickou prací. Když jsem v neděli na ulici potkal svého profesora, hned mi vyčítal: „Jak to, že nejsi v ateliéru? Kdybych každý den nepracoval, tak by mě tato země na sobě nenosila!“ Základy figurálního kreslení nikoho v tvorbě a invenci nebrzdila, neomezovala. Naopak, jak je ovládá, umožňují mu rozvíjet další žánry, jiné problematiky. Často to porovnávám se studiem hudby, bez každodenního cvičení není možné postupovat dál.
11. Co jste získal studiem figurální kresby na vysoké škole?
Mě vždy fascinovalo moderní malířství 20. století. Takové zjevy jako jsou Miró, Picasso a mnozí další. Fascinace spočívala v tom, že jejich obrazy se zásadně odkláněly od optické skutečnosti. Vzhled reality a znak, který ji vyjadřuje, je celkem jiný svět. Vzniká otázka, jakým způsobem malíři dospěli k takovým znakům
a k novému jazyku malby. A druhá otázka je, proč to na člověka tak působí, proč je to takové zázračné. V otázkách vzniká zájem o procesy, v jakých jednotlivé autorské jazyky malby vznikaly, kde jsou jejich počátky. Když se tím zaobíráte, přijdete na to, že na začátku tento proces dosahoval shodu s realitou, v té shodě založil nový stupeň, vyhodnocoval ji a uvolňoval malířský jazyk ke znakové řeči. Zřejmé je to například ve fauvismu práci s barvou u Henriho Matisse a také v expresionismu
u Kirchnera. Na jeho výstavě jsem si uvědomil, že každou malbou reaguje na konkrétní impuls, realitu. Kirchnerovy obrazy netrpí nějakým schématem, čerpají
z mnohotvárné skutečnosti. A tak je to i u dalších světových autorů. Například Giacometti se musel opírat o původní zkušenost oka. Vrátil se k pramenům umění jako vidění, k základnímu osvojení světa pomocí zraku. Takto ho charakterizovala významná slovenská teoretička umění Iva Mojžíšová. Studiem figurálního kreslení
na vysoké škole jsem získal základ pro ověřování svého úsilí ve shodě s realitou, doklad o pravdivém uchopení skutečnosti jako východiska k dalším postupům. Jestli něco vlastníte, můžete si s tím udělat cokoliv, převrátit to naruby, popřít to, posouvat a přetvářet to.
12. Váš nejoblíbenější nástroj?
Samozřejmě barva.
13. Věnovali jste se kresbě i ve svém volném čase mimo výuku?
Ano, naplňovali jsme školní program, uvědomovali jsme si jeho smysl, ale každý
z nás se zabýval tím, co ho osobně zajímalo. Paralelně se školním programem vznikal i vlastní. Ale mohlo to být jednoduše rozšiřování školního programu.
Bylo to dáno i tím, že skicák a tužka jsou nejjednodušší technologií.
14. Váš vztah k výuce kresby z pozice kresby (pozitiva/negativa)?
Trval jsem vždycky na tom, aby se každý obraz začal malířským rozvrhem. Kompozice a formování jednotlivých tvarů v něm. Dokonce ve druhém a třetím ročníku při malbě aktu v životní velikosti jsem radil studentům, aby si fotografovali každou fázi vzniku malby. Od kresby přes tónovou modelaci po řešení barvou.
Při samostatných malířských studiích jsem doporučoval měnit formáty, nástroje
i malířské techniky. Jako předpříprava malby se tyto techniky osvědčily.
15. Vnímáte rozlišnost kresby podle paměti, fotografie či živého modelu?
Na první místo kladu kresbu podle živého modelu, skutečnosti, protože tam je ten základní transfer, o kterém od začátku hovoříme. Přeměna trojrozměrného na dvoj-rozměrné, což je vlastně abstrahování. Stejně zajímavé je kreslení zpaměti. Paměť eliminuje nepodstatné, ale nepodstatné podle ní. Redukce paměti může vytvářet zajímavé novotvary. Nedoporučoval bych kreslení podle fotografie, protože potom
už nevytvoříme transfer, ale přepis z 2D na 2D. Samozřejmě i v tom jsou výjimečné případy, když například musíme dělat rekonstrukci portrétu nežijícího člověka.
Anebo v hyperrealizmu či v fotorealismu nebo v nějakých dalších postmoderních postupech, kde se pracuje s fotografií.
16. Mají dnešní studenti lepší podmínky pro výuku kresby a ovlivňují tyto podmínky míru talentu současných studentů?To se liší, škola od školy. Na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění je Kabinet kresby, který tvoří pedagogové, kteří se zabývají problematikou kresby, prostorná kreslírna, potřebné modely. Na škole v Bánské Bystrici bohužel takové podmínky neměli. Často nebyly peníze na modely, a když se peníze sehnaly, nebyly zase modely. Tato situacenutila k improvizaci a překonávání materiálních těžkostí,
což se v zásadě dařilo. Samozřejmě, technologické podmínky příznivě vplouvají
do důslednosti a hloubky studia, ale přímo ji nezaručují.
17. Zastáváte názor, že by při současné výuce figurální kresby na školách mohlo dojít k určitým změnám?
Myslím, že figurální kreslení na vysokých uměleckých školách by mělo mít větší časovou dotaci. Vztahuje se to však takřka na všechny praktické disciplíny. Chápu, že při dnešní náročnosti na teoretické znalosti studenta, na orientaci v digitálních médiích, na celkový kulturní přehled je náročné sladit všechny disciplíny v časovém rozvrhu pěti dnů. Nejpodstatnější je však vnitřní postoj studenta ke studiu, jeho koncentrace, úsilí, zanícení. Jeho vlastní „rozvrh hodin“, který dodržuje bez ohledu na technické, organizační a materiální podmínky.
18. Jaké uplatnění a postavení má kresba ve vašem oboru?
Klíčové, opakuji to. Všechno se u mě začíná záznamem podnětu ve skicáři. Studii rozpracuji dál a čerpám z ní. Díky ní jsem se mohl naplno věnovat ilustrační tvorbě. Všechny moje obrazy jsou postavené především na kresbě. Dnes je čára nejvýznamnějším elementem mých maleb.
19. Mohou nová média ovlivnit vývoj kresby?
Bohužel, neznám nové technologie tak dobře, abych se mohl zodpovědně vyjádřit. Předpokládám, že můžou, jako všeobecně můžou vývoj kresby ovlivnit nové poznatky z rozmanitých oblastí. Všechno, co vidíme, se stává materiálem pro naši práci. Ale nikdy se tak dobře nedíváme, jako když kreslíme, říkal Henri Matisse.
20. Má kresba něco, co nemají média?
Kresba má jedinečnost horké lidské stopy. Vždycky jsem si myslel a myslím pořád,
že je vzácná, bude růst ve světě nových médií.
21. Jak vnímáte projekt Figurama?
Poprvé jsem viděl výstavu „Figurama“ v Bratislavě v roce 2004 a velmi mne zaujala. Na škole v Bánské Bystrici jsem viděl Ateliér kresby a klasických malířských disciplín. A tak jsem začal usilovat, aby se bystrická Fakulta výtvarných umění stala součástí Figuramy. Dlouho se mi to nedařilo, až když přišel na fakultu pracovat profesor Boris Jirků, tak se to podařilo. V roce 2008 jsme byli přizváni na výstavu jako hosté, v roce 2009 už jsme byli členové a v roce 2010 jsme byli pořadatelé výstavy Figurama v Banské Bystrici. K výstavě se pořádaly konference a sympózia
a vždy byl vydán reprezentační katalog. Účastníci se měnili, české a slovenské školy zůstávaly, přicházely akademie z Polska, z Budapešti. Dnes je 21 katalogů,
ve kterých jsou zdokumentováni všichni účastníci, kresby všech zúčastněných studentů. Je to obrovská panorama rozmanitých přístupů k figurální tvorbě, úžasná pomůcka pro vyučování kresby.
22. Jak fungují přípravné ročníky na Akademii v Banské Bystrici?
Dodnes měla každá katedra (grafika, malba, sochařství, nová média) 1 rok přípravku a bakalářské a magisterské studium specializované ateliéry. V současné době se reformuje i akreditace vysokoškolského studia a v této souvislosti Fakulta výtvarných umění reformovala organizaci studia a předkládá ji akreditační agentuře. V přípravném studiu spojuje katedry grafiky a malby, sochařství a nových médií.
V grafice a malbě projektuje přípravné studium na 2 roky s tím, že první rok grafici
i malíři absolvují společně grafickou přípravu a druhý rok malíři a grafici absolvují malířskou přípravu. Považuji to za velmi dobrý krok. Předpoklady pro obě specializace vyzkouší každý posluchač, rozšíří to jeho odbornou výbavu a možnost uplatnění. Zvýší to časovou dotaci jednotlivých základních disciplín.
Free AI Website Creator