Zá-zrak

Rozhostil se všeobjímající smích, zvonově hlasitý, upřímný. Jako by šlo o náruč přívětivého ochránce, ochránkyně, jako by to bylo hřejivé lůno, jako by tě někdo silně a přívětivě obejmul. William Blake nás ve své básni znejistí, vezme úsměv
a udělá z něj lidskou zbraň. Komentáře k jeho básni, samo-zřejmě současné, ze sítě, nám smích ještě více převrátí. William měl pravdu, stejně jako Siddharta. Zázrak je něco, co čekáváme  jako kdyby šlo o dar. Dar z „hůry“, dar od někoho. Je to naprosto přirozená součást našeho myšlení, obzvláště v útlém věku. Vždyť se objevuje v pohádkách, je to spojeno s Vánocemi a posloucháme o něm v běžném hovoru. Většina z nás je v tu „edenskou“ dobu přesvědčená, že je to vzácná a nedílná součást světa. S vyspíváním se vůči zázrakům stá-váme skeptičtější a výraz ztrácí na svém kouzlu. Logika nás přivádí k otázkám a odpovědím, které uvádějí zázraky do méně transcendentální polohy. Zázrak se stává iluzí, něco, co probíhá v předpřipraveném prostředí. „Většina věcí se dá vysvětlit“ říkáme. Dokonce i to co přesahuje naše chápání. Stáváme se otrlejšími vůči realitě i irealitě. Používáme toto slovo  hovorově v případech spojených se „štěstím“. A to ještě dokážeme pře-spekulovat v něčí, nebo naše schopnosti. Věřící člověk jakékoliv víry si udrží, ochrání zázrak v posvátné úctě.
Je  určen mocí přesahující naše chápání. To je dar víry-opory
i  závazku. V současné době naše prožívání reality, hlavně
v západním kulturním okruhu, je naplněn zážitky a také přirozenou touhou po nich. Zázrak se tak trochu transformoval do formy příležitosti mít se lépe. A při tom často zapomínáme na zázrak každodennosti, nebo dokonce na podílení se na něm. Zázrak může také někdo způsobit od někoho vzejít. A to  vy-žaduje přemýšlet nad věcmi jinak, s odstupem,
s vědomím. Pokud chcete namalovat dobrý obraz, jít za zrak diváka a převést ho do světa přesahujícího naše vnímání,
tak máte co dělat. A opět pokud začnete spekulovat, tak svůj zázrak zploštíte, zjednodušíte, možná ani nedotvoříte. Vytvoříte  simulaci zázraku. A dnes v „hyperrealitě“ už ani nejsme schopni moc rozeznat zázrak umělý od skutečného.
A pokud ho nedokážeme rozeznat a žijeme v realitě zázraků, tak proč nejsme stále veselí? Často se studentům malby, malířům koukám takzvaně pod ruce. Vidím, co dělají, jak to dělají a jak nad tím přemýšlí. Čekám na chvíli zázraku, zrození malíře. Očekávám kdy už. Ale když to očekávám, tak to nepřichází. On ten zázrak je tak trochu potvůrka, zjevuje se totiž neočekávaně.

Výstava studentek, studentů, absolventek, absolventů, pedagogů, malířů, ateliéru Malby 1 Fakulty umění Ostravské univerzity.

V Praze, 16. 2. 2025, Václav Rodek